Říjnové Skříně "Svetr pletený myslivcem..."

Večír večír krásný přejeme a přinášíme report ze sobotních skříní. Dejte nožky na stůl a začtěte se.

Další skříně jsou pryč, stejně jako se rozplyne vůně domácích koláčků, jako slzy zmizí v dešti. Co je důležité? To co nám zůstane potom---pocit, který si odnášíme. Pojďme si lehce připomenout, jaké to bylo…

Očekávaná sobota je tady… po 12 hodině se začali dostavovat první prodejci. Díky personálu sokolovny jsme si připravili areál dle našeho gusta, stoly byly postaveny do podkovy, tentokrát uprostřed zůstalo posezení, které přímo vybízelo k zastavení času, kávičce, poklábosení… Prodejci začali chystat své stánky a zvědavost, co se tentokrát najde, rostla. Otevřené kufry, prádelní šňůry, sušáky, štendry vše plné originálních kousků. Na stole plyšáci, naušnice, cetky, knihy-„hlavně knihu“, keramické prasátko, boty, vinyly, pásky, krabičky, kolo, odznáčky, hokejové kartičky, sluneční brýle… Atmosféra dokreslená hudbou, která rozhoupla nejeden pas, domácími dobrotami, které posloužily jako poobědová sladko/slaná tečka a sluníčkem, které kouzlilo úsměvy na tvářích. Po jedné hodině se areál začal plnit. Lidé pendlovali sem a tam, někteří se zastavili déle, jiní jako kulový blesk prosvištěli areálem. Ti, kteří se zastavili a sdíleli sobotní atmosféru, mnohdy navázali nová přátelství a také došlo k několika setkáním po delší době. Ano, to je přesně ono, proč skříně existují. Skříně totiž nejsou otázkou businessu, ale otázkou PŘÍBĚHŮ, lidských setkání, která by jinak neproběhla.

Na sobotních SKŘÍNÍCH nechyběla ani „tradiční módní show, které se tentokrát ujaly holky se stánkem v rožku, ovšem--- tohle byl sakra upgrade! „Svetr pletený myslivcem… Samotný myslivec pletl tento svetr… Tato nádherná sukně za patnáct korun kdo dá víc?...“ I tento styl prodeje stále funguje. Co oko nevidí… Pamatuji si --- pohled--- holky tančí/běhají/skotačí kolem stánku. Při opětovném pohledu v zápalu šílenosti vybírají, co si oblečou. Mezitím vítám další hosty a seznamuji je s chodem SKŘÍNÍ, otáčím se zpět a periferně již vidím table.dance, vytahuju foťák a mačkám spoušť, to mi vlastně připomíná, že v době kdy se areál zaplnil, nebyl čas fotit, takže fotek je velmi velmi málo. Někdo si zahrál basket, jiní využili deku k chillu a vodní dýmce. Slyšíš to? Koně? Kde by se tu vzali koně? Ale jo, nakonec došlo i k jízdě.. Stále nekončíme, věci jsou sice sbaleny, ale jsou slova, která zůstala nevyřčena. OK. Sečteno, podtrženo--- Bylo to božíííí!! Nevšední - netradiční.

Všem zúčastněným děkujeme a těšíme se na další setkání.

Hrabejme na půdách, ve sklepích, všude, kde se dá… Posuňme Hranice za hranice, protože tohle za to stojí. Přineste vše! Nebojte se hrnečků, talířků různých doplňků…